Začátkem listopadu roku 1913 se sešlo ve Struhařově několik přátel včelařů … a dohodli se spolu na založení Včelařského spolku pro Struhařov a okolí. Svou žádost zaslali na C. k. místodržitelství pro království České, které dne 12.listopadu 1913 vydalo povolení pro činnost spolku panu Janu Novotnému ze Struhařova. Dalšími zakladateli byli Josef Štenprok a František Švancar. Od tohoto data se začala psát naše historie.
První Valná hromada se konala 1.února 1914. Spolek měl v době založení 14 členů. “Okolí” Struhařova v názvu spolku bylo zastoupeno vesnicemi Babice, Čakovice, Lojovice, Kostelec u Křížků, Křížkový Újezdec, Sulice, Velké Popovice a Želivec. Kromě obecných záležitostí byla již na první schůzi část věnovaná vzdělávání. Pozvaný učitel Václav Šmidlík ze Žižkova přednášel na téma jarní práce na včelíně.
Toho roku vypukla 1. světová válka a mnozí členové našeho spolku byli odvedeni jako vojáci v poli. Starost o včelstva převzaly za pomoci členů spolku jejich ženy. V době války i krátce po ní nebyl o spolek příliš velký zájem.
V prvních letech po vzniku naší republiky vzkvétala spolková činnost, schůze a přednášky měly velkou účast. Po několika letech ale nadšení vystřídal nezájem a spolek 10 let po založení prožíval krizi, členská základna se zmenšovala. V roce 1926 byl zamítnut pokus přejmenovat spolek na Velké Popovice, z tohoto regionu byla téměř polovina členů. Nadále se každý rok pořádaly odborné přednášky uznávaných autorit z oboru včelařství. Měli jsme spolkovou místnost ve Struhařově, vlastnili vařák na vosk, pro včelstva členů zajišťovali cukr, osvobozený od daně. Počet členů opět rostl, hlásili se z Kunic, Radimovic, Řepčic, Brtnice i Kamenného Přívozu. V srpnu 1930 byl uspořádán ve škole ve Velkých Popovicích čtyřdenní kurs výroby medového pečiva pro 20 žen včelařů i nevčelařů.
V roce 1932 došla členská schůze k závěru, že snůšku včel je třeba ovlivňovat. Ze spolkových peněz bylo zakoupeno 10 kg semene jetele. To pak bylo rozdáno po 1/2 kg rolníkům – včelařům v našich obcích. V dalších letech byly koupeny a vysazeny akáty, jerlíny, pámelníky a také další osivo.
V roce 1934 se rozrostl počet členů na 53, ale stále sílila touha členů z Velkých Popovic po odtržení od mateřského spolku a založení spolku vlastního. Po několika bouřlivých schůzích toho roku se na valné hromadě konané 28.října za dohledu delegáta z ústředí spolek a s ním i majetek a pokladna rozdělily. Ve struhařovském spolku zůstalo 30 členů, inventář a polovina hotovosti. Předsedou byl zvolen Rudolf Čuřík, který funkci zastával dalších 16 let.
V následujících letech působil spolek na menším území, ale stejně pracovitě. Kupoval sazenice a setbu nektarodárných rostlin, rozšířil svůj inventář o lis na mezistěny a medomet, které byly k dispozici našim členům. Činnost spolku nepřerušila ani Druhá světová válka, i nadále probíhaly schůze a každoroční odborné přednášky. Počet členů vzrostl na 46 činných a 5 přispívajících.
Po konci války byla naše země chudá a vláda vyhlásila pro další roky povinné odvody medu. To bylo zejména kvůli rozmarům počasí někdy obtížné splnit.
V následujících letech se začalo stále více pozornosti věnovat osvětě, především nemocem a léčení včelstev. V roce 1951 byly schváleny nové Stanovy včelařů a následující rok bylo území našeho spolku rozděleno na 8 okrsků – Těptín, Kostelec u Křížků, Sulice, Štiřín, Řehenice, Radějovice, Mokřany a Křížkový Újezdec. V nich začali působit zvolení úsekoví důvěrníci a tato praxe se, i když okrsky byly několikrát změněny, používá dodnes. Úkolem důvěrníků byla kontrola zdravotního stavu a léčení včelstev ve svém okrsku.
Začátkem roku 1959 byl náš spolek opět v krizi, hrozilo mu dokonce rozpuštění a spojení se spolkem v Jílovém. Krizi jsme ale ustáli, zvolili nový výbor s předsedou př. Berkou a místopředsedou př. Benákem. Členem spolku byl i velký včelařský odborník př. Eduard Lisý. Období po této volbě by se dalo nazvat “Zlatou érou spolku”. Při škole v Kamenici byl založen včelařský kroužek. Náš spolek ho vybavil dvěma včelstvy a potřebným včelařským nářadím, přítel Trunc zde vedl přednášky a instruktáže. Pro členy spolku a příbuzné se začaly pořádat zájezdy s včelařskou tématikou, například do Dolu, Kačiny, Žehušic či Nasavrk. Spolek pořádal odborné přednášky s promítáním tématických filmů, kurzy léčení včelstev, chovu matek, pletení uteplovacích slaměných rohoží, pečení medového pečiva, oslavu Dne včelařů, či Včelařské plesy.
V polovině roku 1960 bylo upuštěno od navrhovaného začlenění ZO Velké Popovice do naší organizace. Toho roku se ujal funkce sběrače medu př. Medřický ze Želivce, odevzdali jsme ho 2,5 tuny.
V září roku 1963 byla v hotelu Struhařov uspořádána oslava 50ti let od založení spolku s bohatým programem. Měli jsme 89 členů s téměř 900 včelstvy.
Ačkoli měl náš spolek podle zakládací listiny zapovězenou jakoukoli politickou činnost, nastalo období (stejné i u ostatních spolků s jiným zaměřením), kdy vše bylo naopak. Základní organizace se stala součástí Národní fronty, navrhovala kandidáty do Národních výborů, přijímala závazky k výročím VŘSR, k výročím a sjezdům KSČ a rozebírala, jak uplatnit závěry jejich sjezdů na chování našich včel.
Na spolkové úrovni se ale začaly projevovat důležitější problémy, zejména přistěhování včelstev jinými včelaři na území našeho spolku bez ohlášení a bez veterinární zprávy. Včelstva byla většinou v zanedbaném stavu a jejich majitelé z větší části s námi odmítali komunikovat. Zjednání nápravy vyžadovalo velké úsilí předsednictva, důvěrníků i Státní veterinární správy. Nejednalo se o lokální problém a na popud základních organizací se členství k mateřskému spolku začalo určovat podle umístění včelstev, nikoli podle bydliště. Možná i díky tomu dosáhla naše členská základna v roce 1966 vrcholu v počtu 99 včelařů. V současné době má téměř polovina našich členů bydliště mimo obce, které ZO Struhařov sdružuje. Tento rok byl zlomový i v dalším bodě: poprvé byl včelařům vyplácen státní příspěvek na zazimované včelstvo ve výši 25 korun, v té době přibližně cena 1 kg medu.
Spolková činnost byla stále na vysoké úrovni, přednášeli zde uznávaní odborníci: místopředseda ČSSV a člen naší ZO přítel Eduard Lisý, výzkumný pracovník VÚVč Dol ing. Vladimír Veselý, nebo propagátor hospodárného včelaření přítel Otakar Brenner.
V roce 1970 byla poprvé u několika včelstev našich včelařů zjištěna roztočová nákaza. O deset let později ing. Veselý přednášel o Varoaze, jejím vzniku, zavlečením na naše území a boji proti ní. Účinná léčiva byla teprve ve stádiu výzkumu a ověřování, napadená včelstva byla likvidována. Mnozí postižení včelaři se po takové ráně již k chovu včel nevrátili. V roce 1983 se začalo u každého včelstva se sběrem zimní měli a jejím vyšetřením na přirozený spad roztoče Varroa. Na včelnicích se preventivně začalo léčit přípravkem Fumagilin, včelstva silně napadená roztočem se ale dále likvidovala. Později byla vyvinuta účinnější léčba pomocí aerosolu a naše organizace v roce 1987 zakoupila první vyvíječ aerosolu a ochranné pomůcky. Léčba dokázala udržet počet roztočů ve včelstvu na přijatelné úrovni za předpokladu dodržení termínů a dávek léčiv u všech včelařů. S tímto problémem se ale potýkáme dodnes.
Události listopadu 1989 a následné politické, společenské a hospodářské změny se dotkly i všech chovatelů včel. Včelařský spolek byl opět nepolitickou organizací, ale tržní hospodářství přineslo nejistotu ve výkupu a nízké výkupní ceny medu a rostoucí ceny cukru, potřebného pro zazimování včel. Výbor se i přesto snažil zajišťovat pro své členy výkup medu a levnější cukr pro krmení. Nízké výkupní ceny medu, náklady na udržení chovu a časová náročnost na léčení a ošetřování včel se stávaly pro chovatele nejčastější příčinou ukončení činnosti. Nová doba přinesla i nové možnosti vyžití a zábavy a tak mladší generace o tento prospěšný ale pracný koníček nejevila příliš velký zájem a včelařský spolek začínal stárnout.
V roce 1995 ukončil po 28 letech svou práci ve funkci předsedy přítel Jiří Medřický. Byl nejdéle sloužícím předsedou našeho spolku, velkým včelařským odborníkem, chovatelem matek a ochotným rádcem ostatním.
Nové podmínky naučily většinu včelařů prodávat veškerý svůj med takzvaně ze dvora za příznivější ceny a vytvořit si svou stálou klientelu. Velkým přínosem nové doby byly také nově vznikající prodejny včelařských potřeb s širokým sortimentem.
Léčení včel a neustávající boj s nemocemi, ohrožujícími včelstva, se stával stále náročnějším na čas i potřebné technické vybavení. Novým a velice vítaným mezníkem se stala finanční podpora ze strany obecních úřadů. Jen díky této podpoře jsme si mohli pro vyvíječe aerosolu pořídit v roce 2008 kompresor s benzinovým motorem a ošetřovat i včelstva, vzdálená od elektrické přípojky. Tyto příspěvky byly vždy použity pro zlepšení zdravotního stavu našich včel, které to vracejí všem obyvatelům opylováním hmyzosnubných rostlin a kvalitním medem.
Cestou historií našeho spolku jsme se dostali až do současnosti. Příjemnou zprávou je, že se k nám hlásí noví mladí včelaři a po létech začíná naše organizace mládnout. Chtěl bych na závěr poděkovat všem našim členům za péči, kterou svým včelám věnují. Bez jejich práce by náš spolek nepřežil do dnešní doby.
