Z důvodu vysoké hustoty zavčelení na území České republiky a současně nemožnosti

kontrolovat pohyb jednotlivých včel není možné účinně zabránit přenosu nákazy.

Varroáza způsobuje každoročně citelné ztráty v chovech včel a jednou z cest, jak tyto ztráty

omezit, je systém prevence. Zavedení preventivních opatření v chovech s nízkým i vysokým

počtem včelstev na stanovišti může mít zásadní význam pro omezení ztrát včelstev, pro

ozdravení včelstev a v neposlední řadě pro minimalizaci nákladů, vynaložených každoročně

na boj s touto nákazou. Níže uvádíme preventivní zásady, které mohou chovatelům včel

pomoci udržet varroázu na co nejnižší úrovni.

Státní veterinární správa doporučuje všem chovatelům včel dodržovat následující

opatření k tlumení a k zamezení šíření varroázy včel:

• Pravidelné sledování přirozeného spadu roztočů, zejména v podletí

• Při zjištění vysokého spadu roztočů neprodlené vyšetření včelstva a jeho léčebné ošetření

• Léčebné ošetřování včelstev provádět pouze schválenými léčivými přípravky,

postupovat vždy v souladu s příbalovou informací k léčivému přípravku, nepoužívat

léčiva nadměrně nebo neefektivně, aby nedocházelo k rezistenci roztočů případně

výskytu reziduí těchto léčiv ve včelích produktech

• Provádět léčebná ošetření pokud možno ve stejnou dobu (v co nejkratším časovém

rozmezí) na souvisejících stanovištích

• Pořizovat nová včelstva (oddělky) nebo matky pouze z důvěryhodných zdrojů

• Provádění vhodných chovatelských opatření jako pravidelná obnova včelího díla

(během tří let obměnit veškeré včelí dílo), odstranění zavíčkovaného trubčího plodu,

omezování plodování na podzim, odstranění plodu ze včelstva v době léčebného

ošetřování apod.

• Provádění vhodných protirojových opatření (např. tvorba oddělků)

• Začít včas zakrmovat v podletí, což omezí loupeže jako jednu z cest šíření nákazy

• Pravidelné sledování nákazové situace v okolí stanoviště (v doletové vzdálenosti pro

včely)

• Potřeba spolupráce mezi chovateli, hledání společných řešení, která mohou nákazu řešit

účinněji

• Utrácení rojů neznámého původu a divoce žijících včelstev jako potencionálních zdrojů

nákazy

• Nepřekračovat úživnou kapacitu lokality vysokou koncentrací včelstev na stanovišti a

usilovat o rovnoměrné rozmístění stanovišť v krajině zejména při kočování