Poslechněte si záznam rozhovoru s Miloslavem Peroutkou, členem republikového výboru Českého svazu včelařů, o rojení včelstev, o organizaci včelího společenství, ale také o chovu včel ve městech.

Znáte rčení: Vypadá, jako když mu uletěly včely? Tak původ můžeme nalézt v takzvaném rojení, tedy přirozeném rozmnožování včel. „Když se narodí v úle nová matka, ta stará ho opouští a s ní 20 tisíc včel. Včelaři pak zbude v úle méně včel, a než začne nová matka klást vajíčka, tak z úlu celý rok nic nemá,“ vysvětluje v rozhovoru s Lucií Výbornou Miloslav Peroutka, člen republikového výboru Českého svazu včelařů.

Možná se ptáte, proč včely nedávno sedly na automobil v centru města nebo obsypaly motocykl. „Tento rok byla příznivá zima a duben, následovaly proto silné rojové nálady včel, které se v úle cítily příliš těsně. Donutily proto matku, aby zakládala matečníky,“ vysvětluje.

Chov včelstev také dnes není záležitostí jenom venkovanů, rozšířil se i ve městech s vhodnými parky a zahradami. „Ve městech je dobrá snůška. Včely se ale musí dobře umístit, aby byly chráněny proti slunci a větru,“ říká.

Miloslav Peroutka, včelař  Foto: Prokop Havel

Když se včely vyrojí, tak si sednou na větev stromu nedaleko úlu – začíná pro ně život ve volné přírodě. „Matka nerozhoduje o tom, kam roj poletí. To mají na starosti včely pátračky, kterých je v roji 100 až 200. Musí nalézt dutinu stromu, času přitom moc nemají, zásoby včelám vystačí tak na deset dní,“ nastiňuje.

Podobně jako člověk mají včely schopnost učit se a předávat si znalosti, jsou solidární a upřímné. „Existuje mezi nimi také konkurenční boj, dokážou se vyloupit. Ale to už není o komunikaci,“ dodává s tím, že v jednom jsou si včely s lidmi cizí – nejsou vychytralé.

V čem je včelí společenství podobné lidskému? Jak vysoko včely létají? A jak poznáme v obchodě pravý med?

// převzato z webu www.rozhlas.cz //