Hmyzomorka včelí (Nosema apis x Nosema ceranae).  V příspěvku naleznete důležité informace o relativně nově objevené variantě parazitické houby Nosema ceranae, která nám v ČR nenápadně, plíživě ale nebezpečně poškozuje včelstva. Zejména Nosema ceranae může způsobit hromadné úhyny včelstev se stejnými příznaky jako způsobuje nezvládnutá varroáza. V první části článku je popsána také již historicky známá Nosema apis, způsobující průjmové onemocnění, dříve označované jako nosematóza.

Hmyzomorka včelí – Vědecká klasifikace:

Říše: houby (Fungi)
Oddělení: houby spájivé (Zygomycota)
Třída: hmyzomorky (Microsporidia)
Řád: Dissociodihaplophasida
Čeleď: Nosematidae
Rod: Nosema

 

Hmyzomorka včelí (Nosema apis Zander, 1909) je vnitrobuněčná parazititická houba (mikrosporidie) vegetující v cytoplazmě hostitele. Vyvolává nejrozšířenější a nejčastější průjmové onemocnění dospělých včel zvané nosemóza (Nosematosis apium), dříve též nosematóza.

 

Dříve byly mikrosporidie, mezi které je hmyzomorka včelí řazena, považovány za součást říše prvoci. Na základě porovnávání DNA jsou od roku 2006 mikrosporidie řazeny mezi houby.

 

Výskyt a intenzita nosemózy na území ČR dosti kolísá. Procento napadení se pohybuje kolem 50 %.

 

Spora hmyzomorky včelí je oválného tvaru o rozměrech 4 x 7 μm. Uvnitř se nachází dvojjádrový sporont (zárodek). Z vnitřní strany stěny sporontu je ve dvou vrstvách svinuto pólové vlákno o délce až 400 μm. Pólové vlákno je duté. V améboidním (měňavkovitém) zárodku dojde ke splynutí jader a vznikne primární vývojová forma – planont. Pólové vlákno se vymrští a jako mikroskopická injekční jehla pronikne do nitra výstelkové buňky střeva hostitele. Planont prostupuje pólovým vláknem a dostává se tak do hostitelské buňky.

 

V epiteliálních (výstelkových) buňkách žaludku dorůstá do tvaru kulatého schizontu s 1 až 5 jádry. Schizonty se rozpadají na jednojádrové merozoity. Z merozoitů se vyvíjí dvojjádrové stádium – diplokáryum. Diplokárya se spojují do krátkých řetízků s jádry těsně u sebe. Složitý nepohlavní vývoj pokračuje přes stádium mitóz po vznik dvojic jednojádrových sporoblastů. Sporoblasty se rozpadají do jednojádrových spor. Celý vývojový cyklus trvá v případě včely 7 dní. Za týden po nakažení se vývojový cyklus uzavírá a nová generace spor odchází ve výkalech mimo hostitelský organismus.

 

Nákaza:
Přítomnost patogenu v těle včely vážně narušuje buňky výstelkového epitelu trávící trubice. Přes narušenou stěnu střeva a žaludku prostupují saprofytické bakterie z trávícího traktu do hemolymfy („krve“) včel a způsobují sepsi až úhyn organismu. Porušené střevo tráví nedostatečně. Nestrávená a nahromaděná potrava (hlavně její bílkovinné a glycidové složky) způsobují průjem včel. Glycidy, zvláště v zimním období, enormně zatěžují výkalový vak. Nakažené včelstvo v zimě bez možnosti proletu a vyprazdňování kolabuje.

 

Šíření:
Včela se nakazí sporami v potravě. Častou příčinou šíření nákazy je samotný včelař, který přidává plásty a souše z nakaženého včelstva do zdravého nebo posiluje zdravé včelstvo plodem z nakaženého úlu. Čistící pud vede včelu k požírání výkalů. Exkrementy nakažené včely obsahují též nestrávené glycidy, mají sladkou chuť a tím spíše motivují včelu – zdravou čističku – ke konzumaci výkalu zamořeného sporami hmyzomorky.

 

Intenzitu množení patogenu v těle včely ovlivňuje řada faktorů, z nichž nejvýznamnější je teplota. Optimální teplota pro vývoj mikroorganismu je interval 30-35 °C. Nižší nebo naopak vyšší hodnota teploty prostředí výrazně tlumí vývojový cyklus hmyzomorky. Při teplotě 37 °C po dobu 10 dnů dojde k úplnému uzdravení včel. Při vnější teplotě 30 °C dosahuje teplota v zadečku včely létavky až 45 °C. Naopak při teplotě vzduchu 24-27 °C je teplota zadečku létavky v hodnotě optimální pro rozvoj hmyzomorky. Počasí spolu se stupněm snůšky může zásadně ovlivňovat rozvoj nemoci.

 

Klinické příznaky:
Počátek nemoci je ve svých projevech nenápadný. Teprve při plném propuknutí choroby je v zimě možné pozorovat neklidné sezení včelstva, zvýšený počet mrtvolek na dně úlu. Silně napadené včely vybíhají na leták. Čelní stěna úlu je pokálena žlutavými exkrementy. Plásty jsou značně pokálené a nepříjemně páchnou. Silně nosematické včelstvo padne většinou ještě v zimním období. Propukne-li nákaza v dubnu a v květnu, lze pozorovat kolísání počtu jedinců, postupné slábnutí, až v úle zůstane hrstka včel kolem matky. Jednotlivé včely mají naběhlé zadečky. Při preparaci trávícího ústrojí je patrná bělavá barva zvětšeného žaludku a žaludeční stěna se snadno trhá. U zdravé včely je žaludek žlutorůžový a stěna je pevná.

 

Diagnostika:
S určitostí lze nosemózu určit jen pod mikroskopem. Preparát se připravuje roztěrem obsahu zadečku nemocné včely. Při 400–600násobném zvětšení se spory této hmyzomorky jeví jako zeleně fluoreskující oválné útvary. Včelař není povinen onemocnění hlásit. Nosemóza není zařazena mezi nebezpečné nákazy.

 

Protiopatření:
Správně ošetřované a tedy i zdravé a silné včelstvo je schopné udržovat optimální tepelný režim a vůči nákaze je tudíž méně vnímavé. Propukne-li už nemoc, je nutné desinfekcí likvidovat spory na plástech a stěnách úlu. Mrtvé včely se spálí, zásoby vytočí. Získaný med se ředí vodou v poměru 1:1 a 15 minut vaří. Takto upravený se může použít k přikrmování. Tmavé souše se vyřadí a vytaví, světlé desinfikují. Desinfekce se provádí teplem nebo parami ledové kyseliny octové. Rámky se důkladně oškrábou a ožehnou plamenem.

 

Včelstva bylo dříve také možno léčit antibiotikem Fumagilin. Přísné normy EU však zakazují užívání jakýchkoliv antibiotik k léčení hospodářských zvířat. Doplňkovým léčivem jsou též páry kyseliny mravenčí, kterými se včelstvo ošetřuje v pozdním létě proti kleštíku včelím. Kyselina ničí spory nosemy na povrchu plástů a na stěnách úlu.

 

Životaschopnost spor nosemy:
– ve výkalech více jak 2 roky
– v medu více jak 1 rok

 

Životaschopnost spor nosemy v závislosti na teplotě prostředí:
30 – 34 °C Optimální růst
< 10 °C Vývoj se zastaví
> 37 °C: Zabije vegetativní formy
49 °C Zabije spory, působí-li 24 hod.
> 60 °C Zabije spory, působí-li nejméně 15 min

 

---

 

 NOSEMA CERANAE a včela:

 

Mikrosporidie (Microsporidia, Microspora, česky též hmyzomorky) je třída hub v rámci oddělení spájivých hub. Její zástupci jsou vnitrobuněční paraziti, většinou vegetující v cytoplazmě hostitelů. Známe více než 1200 druhů v 144 rodech.

 

Vědecká klasifikace:

 

Říše: houby
Kmen: houby spájivé
Třída: hmyzomorka
Řád: Dissociodihaplophasida
Čeleď: Nosematidae, Rod: Nosema

 

V posledních letech se do Evropy rozšířil nový druh žaludeční parazitické mikrosporidie včel, Nosema ceranae. Původní druh Nosema apis nalézáme čím dál méně, nový druh naopak stále častěji.
Ani odborníci si zatím nejsou jisti, jaké budou důsledky tohoto jevu. Nová Nosema ceranae má poněkud odlišný vliv na hostitele. Výskyt nemá výrazně sezónní dynamiku jako měla Nosema apis, kreá po zvýšení teploty v úle sama vymizela. Nosema ceranae je hojná i v létě, vyšší teplota ji nevadí. Každopádně zkracuje včelám život a negativně ovlivňuje jejich metabolismus. Laboratoř VÚVč Dol umí odlišit oba druhy při mikroskopickém vyšetření. Tato informace je od února 2012 připojena na každém protokolu o vyšetření nosemózy, pokud jsou vzorky zaslány do laboratoře Dol.
Nosema ceranae Fries, 1996 je po hmyzomorce včelí dalším objeveným druhem původce střevního onemocnění včel – nosemózy. Oba uvedené druhy parazitických hub jsou si velmi podobné jak stavbou těla tak i celkovou biologií.

 

Výskyt:
Nový druh skupiny mikrosporidie objevil v r. 1996 švédský prof. Ingmar Fries v Číně. Druhové jméno bylo vytvořeno podle hostitele – včely východní (Apis cerana). Mělo se za to, že cizopasník postihuje pouze druh Apis cerana. V r. 2005 byl na Tchaj-wanu parazit objeven také v těle včely medonosné. Ve stejném roce ohlásil ve Španělsku nález na včele medonosné Dr. Mariano Higes. V roce 2006 byl výskyt Nosemy ceranae potvrzen ve Francii, Německu a Švýcarsku.

Biologie patogenu a jak jej včelař pozná:
Studium druhu Nosema ceranae nebylo dosud ukončeno. Lze však již konstatovat, že biologie parazita se příliš neliší od životních projevů hmyzomorky včelí (Nosema apis). Nápadný rozdíl lze pozorovat v klinice choroby včel. U Nosema ceranae je průběh onemocnění mnohem rychlejší.

 

 Včely hynou po 8 dnech od nakažení. Choroba však není provázená průjmem, ani malátnými pohyby včel, jak je tomu u Nosema apis. Nakažené včely hynou většinou mimo úl. Včelstvo postupně slábne, až zůstané prázdný úl.Po snůšce v červenci až do konce září je třeba sledovat dění na česnech. Postižená včelstva mají slabší obranný pud. Začínaji být nenápadně postupně a pomalu loupena tichou loupeží. V tom je ten problém.

Loupeživá včelstva se nakazí a v krátké době se u nich začne projevovat taktéž pomalá loupež, protože se nakazila a nemoc u nich rychle propuká ( do 8 dnů) . Takto to pokračuje na celém stanovišti dominovým efektem. Postupná loupež podle doby nakažení a rozvoje nemoci pokračuje hlavně v srpnu až do konce září zejmena při vyšším počtu včelstev na stanovišti. Úly zůstávaji prázdné bez zásob a bez včel se zavíčkovaným plodem. Při menším množství včelstev na stanovišti je konec dříve.

 

Při ochlazení koncem září až říjena u posledních neloupených včelstev dochází k úhynům mimo úl a včelař jelikož nezná vývoj tohoto parazita přikládá úhyny varroaze, která se v tomto období taktéž silně projevuje. Úhyny pokračují i po úhynech krátkověkých včel zejména v měsíci prosinci až lednu. Většina včelařů si myslí, že došlo k úhynům na varroazu. Ovšem varroaza není tak zákeřná jak tato Nosema ceranae.Včelstva zasažená silnou varroazou hynou do poloviny listopadu.

 

Za pozornost stojí i ta informace, že byl tento parazit zjiště u matek ve vaječnících a vejcovodech. Tímto může být matka zdrojem infekce ve včelstvu. Čeká nás v dalším období dvou až čtyř let to, co potkalo včelaře v západní Eropě a USA, budou to hromadné úhyny během krátkého období. Případná souvislost mezi nákazou Nosema ceranae a jevem CCD (Colony collaps disorder – symptom zhroucení včelstva) je předmětem výzkumu. Zatím není známo léčivo, které by tuto chorobu tlumilo.
Kyselina mravenčí nepůsobí jako na Nosemu apis. Zdá se, že zatím účiná látka je na bázi chloru (koncentrované savo) a nebo louhů (louh sodný), pouze při použití v desinfekci úlu. Nepoužívat plásty z uhynulých včelstev a to ani i s medem do dalších včelstev. Zmírnění lze dosáhnout obměňou díla, měnit matky a tvořit oddělky, chovat jen sliná včelstva.V odborné veřejnosti se přirovnává toto onemocnění jákési rakovině včelstva.

 

---

Jako podklad pro vzdělávání funkcionářů OO ČSV a ZO ČSV Praha – východ zpracoval p. Šilhán.
Informace čerpány z Wikipedie – otevřené encyklopedie.