Následuje krátký výtah z knihy Med, jeho význam a zužitkování v době moderní,
paní E. Neťukové (1861- 1949), která v roce 1930 vedla kurs pro naše včelaře ve škole ve Velkých Popovicích.
„V materialistickém shonu 20. století a rychlém pokroku v každém směru, v době sensačních vynálezů jest skutečně odvahou propagovati výrobky tak nepatrného tvora, jakým jest na pohled včelička medonosná.“ Takto zní úvodní slovo knížky z roku 1914 Emilie Neťukové, učitelky ve výslužbě, která svůj život zasvětila zejména studiu a propagaci včelích produktů. Sama píše: „Neboť co by nám byl med platen, kdybychom nevěděli, co s ním? – Nejvzácnější věc ztrácí na ceně a významu svém, nemáme-li porozumění pro ni anebo prakticky ji upotřebiti nedovedeme.“ Kniha paní E. Neťukové vyšla celkem 4krát a tato kapitola vychází z vydání 4., které vyšlo v březnu roku 1933. Jak je zřejmé, již úvodní věty knihy jsou stále tak aktuální … Úkolem této kapitoly je tedy pouze uvést do studia historického významu medu, potažmo včelích produktů a nikoliv podat vyčerpávající pojednání na toto téma.
Již na začátku minulého století bylo známo, že med lze napodobovat a E. Neťuková na to několikrát upozorňuje: „… že nelze například 3-5kg medu vyrobiti lahvičkou medového aroma za 50-80 haléřů ze svařeného cukru, zda dokazovati bylo by zbytečno, nemůže to byti výtečný med, jak se annoncuje, ale praobyčejný syrup, a to hodně zdražený.“
Dále se autorka zmiňuje o ceně medu a způsobu jeho získávání („dobývání“). Cena medu se vždy výrazně přibližovala ceně másla, ale autorka zdůrazňuje, že: „… kg medu vydá více než 1kg másla, nežlukne jako máslo, nýbrž dá se i léta udržeti.“ Kromě dnes zcela známých způsobů získávání medu se zmiňuje o tzv. přepouštění – tj. tavením získaný. Zdůrazňuje, že takový med není stejné kvality jako med vymetaný.
Jednu z kapitol nazvala autorka: „Paběrky z dějin medu.“ Zmiňuje se zde o významu medu v různých kulturách a dochovaných literárních pramenech o medu. Zmiňuje několik podobenství z Bible, např.: „…sladká mana s nebe padající, med proto nazýván „nebes dar.“ Nebo slova Šalamounova: „Jdi ke včele a pozoruj, jak čilá jest, jakou úctyhodnou práci vykonává; její výrobky potřebují králové i prostí k léčení a požívání …“. Med i vosk má velkou historii v Indii. Med byl používán jako prostředek ke konzervování zvěřiny, ovoce a ryb. Mrtvoly králů (např. Agesilaus, král spartanský, Alexandr Veliký, král perský) byly položeny do medu. Med byl různými způsoby opěvován řeckými i římskými básníky a hojně byl med používán k obětem při řeckých a římských bohoslužbách. V řecké mytologii byl považován za potravu olympských bohů na jejich veselých kvasech, při nichž „nektar a ambrosii“ podávala bohům krásná Hebe. Bůh Zeus za to, že byl medem odchován, obdařil včely uměním stavět voskové plásty. I u Slovanů je tradice používání medu velmi bohatá, ale dnes již málokde dochovaná (v některých slováckých krajích); med se podával na hostinách českých knížat, výroční lidové a rodinné slavnosti neobešly se bez medu a medoviny.
Medoviny je nejstarším lihovým nápojem Slovanů. Před objevem třtinového a později řepného cukru byl med jediným sladidlem, jako medoviny jediným lihovým nápojem před objevem piva, které konzumaci medoviny zcela potlačilo. Náhradní sladidlo a pivo tak výrazně snížilo spotřebu medu obecně. Do jisté míry spotřeba medoviny klesla i s dovozem vinné révy Karlem IV. Od těchto dob se postupně začali včelaři potýkat se stíženým odbytem medu, a tak na sjezdu včelařů v Protivíně (1896) pan J. Boháč řekl: „Nebudiž naší starostí, jak kde včelaří, neboť v dobrých letech má včelař racionelní i neracionelní medu dosti, ale neví, kam s ním.“ Jist nemůžeme souhlasit s názorem, že způsob chovu včel je lhostejný, ale s odbytem problémy jsou i dnes. Doporučuje proto pí. Neťuková, aby se med řádně propagoval a jeho spotřeba zvýšila i výrobou medových nápojů. I když autorka zmiňuje nesčetné léčivé účinky medoviny, píše: „… bohužel, že jest to nápoj alkoholický.“
/ informace o knize převzaty z webu http://user.mendelu.cz/apridal/skripta/hist/histprod.htm /
